Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie -zaniklá ves Zarubín

Z A R U B Í N.  Zaniklá ves

 

         Na planině mírně se svažující mezi Mešnem a Lučištěmi v těch místech, kde se posud říká „Zarubíny“, stávala vesnice Zarubín, 5 km severně od Spáleného Poříčí, 520 m n. m. Její jméno prozrazuje, že při zakládání osady bylo tu třeba les vykáceti, vyrubati, zarubati. Lidové výklady místního jména ve spojitosti s domnělým klášterem zde a z cherubů (totiž cherubín–zarubín, prostou záměnou hlásek) anebo z toho, že osada (klášter) byla prodána „za rubíny“, jsou smyšlenky. Je to jméno v Čechách ojedinělé, ale vyskytují se jména jemu podobná, téhož jazykového původu. Zarubín patřil mezi nejstarší vesnice poříčského statku; původně vznikl asi jako rožmitálská osada někdy ve XIII. století.

 

         Přírodní okolí Zarubína vysuzujeme a zjišťujeme ještě z nejstarší historické zmínky o něm z roku 1391. Tehdy byl poříčským zbožím a uvádí se v něm také včelín, pravděpodobně lesní. Potom o něm zvíme až za třičtvrtěstoletí, k roku 1564; po tomto roce byl vypálen, takže roku 1587 se

o něm píše jako o pusté vsi. Po zpustnutí zarubína byly jeho polnosti zalesněny jenom zčásti, kdežto většina jich zůstala podnes poli a lukami, v původní rozloze osadního rozdělení; půda nyní patří nejvíce do Lučišť, částečně Mešnu a Příkosicům. Upomínkou po někdejší vsi se uchovalo pozměněné jméno „Zarubíny“, „Na Zarubínech“. Zdá se, že prastará cesta „ouvozem“ z Lipnice do lesa Hlubokého vedla do Zarubína, neboť obě vesnice patřívaly k Poříčí ode dávna.

 

         Lidová tradice vypravuje také o tom, že v Zarubíně býval bohatý panenský klášter, který i s vesnicí byl rozbořen od Žižky; mniši prý tu předtím skryli do podzemních chodeb pod kostelem dvanáct zlatých soch andělů (cherubů, viz. lidový výklad jména osady) ve velikosti dospělých lidí; a poklad prý leží v zemi posud. Písemné zprávy neznají o klášteře v Zarubíně pranic. Podání je smyšleno úplně, zvláště pokud se týká samého Zarubína a kláštera s kostelem v něm. Ohlas skutečnosti v této pověsti může probleskovati jenom v tom, že matně upamatovává na klášter v okolí, ten však stával u Těnovic a až v XVI. století; lidová tradice by se přitom mýlila v čase i v umístění. Když kolem polovice XIX. století jistému hospodáři z Přikosic se tu při orání propadl volský potah do jakési prohlubně, lidé se hned domýšleli, že to byly ony klášterní chodby podzemní a poklady. Skutečně to byl leda sklep, trativod nebo jiný pozůstatek hospodářských staveb dávných zarubínských usedlíků ze XIV. nebo XV. věku.

 

Použité materiály, z kterých bylo čerpáno :

1, letopisy SPÁLENOPOŘÍČSKA  L.P. 1942 – Václav Davídek

2, staré časy SPÁLENOPOŘÍČSKA  1992 – Václav Davídek